Záložník FF VOŠ a SOŠ Roudnice ktg. U17 Jakub Kafka (r. 2004) se s „kulatým nesmyslem“ seznámil hodně brzy. V Bříze, odkud pochází, začal hrát už ve čtyřech letech. „K fotbalu mě přivedl táta, který kopal i druhou ligu na Slovensku. Co si vzpomínám, tak mě to od začátku hodně bavilo.“
A asi ti to i šlo, když jsi nastupoval proti starším klukům?
Spolu s kamarádem Kájou Láskou jsme kopali vždycky proti větším. Třeba už v sedmi jsme hráli za starší žáky. 
Jak dlouho jsi vydržel v mateřském klubu?
Asi tři roky, pak jsem přešel do Straškova. Tam jsem byl do třinácti a následoval přesun do SK Roudnice. No a teď jsem tady na FF VOŠ a SOŠ.
Jaké posty už jsi stačil vyzkoušet?
Nejdřív jsem se asi motal všude, ale pak jsem začal hrát střeďáka. V Roudnici jsem nastupoval na pravém křídle i jinde v útoku.
A kde tě to baví nejvíc?
Asi zase uprostřed.
Proč?
Rád jsem na míči a posílám přihrávky klukům za obranu. Docela dobře čtu hru a dokážu odebírat míče, dělám takovou tu černou práci.
To musíš mít i dobrou fyzičku.
Snažím se. Třeba teď v přáteláku proti Neratovicím jsem podle takové elektronické podprsenky naběhal něco kolem jedenácti.  
Co fotbalové vzory, měl jsi nějaké?
Když jsem začínal, tak to byl třeba Dočkal, teď Kevin De Bruyne nebo Kanté. 
V Bříze nikdo?
Nee, tátu jsem kopat neviděl a z ostatních si na nikoho nevzpomínám. V Roudnici se mi ale líbila třeba hra Jaromíra Hubeného.
Proč ne, pořád umí zabrat, napálí míč pravou i levou. Jak jsi na tom v tomto ohledu ty?
Jsem pravák, ale levačka se zlepšuje. Zatímco ve Straškově jsem ji měl jen na opírání, teď už nemám problém odcentrovat, nahrát.
V čem ještě by ses mohl zlepšit?
No, musím o hodně víc poslouchat trenéry.
Cože, ty je neposloucháš?
Já to mám tak, že jsem soustředěný jen na hru a spoluhráče na hřišti. Pokyny trenérů prostě nějak nevnímám. Není to určitě schválně. Dělají si ze mě i legraci, abych sundal sluchátka a tak. Musím na tom nějak zapracovat.  
Byl pro tebe přechod do nového klubu náročný?
Z SK Roudnice je nás tady dost, v základu začínáme třeba v pěti, takže to problém nebyl. Znali jsme se. 
A přechod do nové školy?
Také v pohodě. Jsem na agropodnikání a i vysvědčení bylo celkem solidní. Asi je to i tím, že jsem se oproti základce začal i učit.
Kdo tě přinutil?
Máme od trenérů jasně dané, že kdo chce hrát, musí mít dobré známky a učit se. A já hrát chci!  
Máš oblíbený domácí, popř. světový tým?
I když se jí v poslední době moc nedaří, tak u nás je to Sparta, venku Manchester City.  
Bavíme se spolu v době, kdy máte soustředění na farmě. Je to makačka?
Máme dvoufázovky, večer ještě kruhák. Je to sice náročné, ale dá se to zvládnout. Navíc je to důležité, když chceme být v tabulce ve vrchních patrech.
Pochválil by ses za nějaké utkání?
Nevím, jestli pochválil, ale nejvíc mi asi vyšel ten poslední zápas proti Ústí, kdy jsem byl u všech pěti našich gólů.  
S kým si na hřišti nejvíc rozumíš?
Uprostřed s Tomášem Kokešem, Filipem Kulhanem, na pravou stranu se dobře dávají míče na Jirku Alberovského. Spolupracujeme ale všichni.  
Když se daří, tak to musí samozřejmě těšit i ty, kteří ti fandí. Sledují tě při utkáních?
Jo, rodiče chodí pravidelně. Mamka s taťkou jezdí většinou třeba i na naše zápasy ven. 
Jste v divizní tabulce šestí, což je v polovině určitě dobré. 
Myslím, že jsme fyzicky i těm lepším docela stíhali, jenže dostávali jsme od nich dost zbytečných gólů. Třeba s Jabloncem jsme v půli prohrávali o branku, mohli to držet, jenže po přestávce jsme dostali tři rychlé góly a nakonec z toho byl debakl. Přece jen jsme ještě na podzim nebyli tak sehraní, dělali taktické chyby. Teď by to na jaře mělo být lepší. Tedy alespoň si to všichni přejeme.