Milan sice začínal jako hroťák, ale v současnosti je na druhé straně hřiště, tedy v roli toho, kdo má v popisu práce gólům zabraňovat a nedovolit soupeřovým útočníkům skórovat. Stoper FF VOŠ a SOŠ Roudnice ktg. U19 Milan Krčmář (r. 2003) přerod z ofenzivního na defenzivního hráče neřeší. „V přípravkách jsem hrál útočníka, pak mě stáhli na defenzivního záložníka, pak na obránce a teď jsem holt stoper.“
A nevadí ti, že oslavovanější jsou většinou ti, kteří góly dávají?
Ne, to vůbec. Navíc i já se občas dokážu střelecky prosadit, třeba po standardkách.
Poprvé jsem tě zaregistroval v roce 2015 při republikovém finále okresních výběrů U12, kde jste pod hlavičkou OFS Litoměřice skončili nakonec šestí. Tam jsi ale ještě reprezentoval FK Libochovice. Co bylo před tím?
S fotbalem jsem začínal v Budyni, kde také bydlím.
Proč právě fotbal, žádný jiný sport nebyl na výběr?
Vlastně ani ne, ale hlavně mě od mala k fotbalu vedli táta s dědou, tak tomu snad ani nešlo uniknout.
A kdy jsi tedy poprvé přišel na hřiště?
Myslím, že ještě před školou, někdy ve věku přípravek. Jenže ty v Budyni nebyly, hráli jsme proti starším klukům, takže jsem asi v sedmi přešel do Libochovic, kde jsem zůstal do mladších žáků. Poslední rok v této kategorii jsem si už ale kopnul v SK Roudnice, kde jsem pak zůstal i ve starších žácích. No a teď jsem na vošce.
Patříš k urostlým hráčům, máš odhadem kolem 195 cm. Ještě nedávno to tak nebylo.
No, to je asi fakt. Za poslední dva roky jsem se vytáhl pořádně.
V U19 je vás dost z ročníku 2003, není to určitý handicap nastupovat proti silnějším a starším klukům?
Já s tím problém určitě nemám.
V čem myslíš, že jsou tvé silné stránky?
Právě ta výška mi samozřejmě pomáhá k solidní hře hlavou, takže asi ta. Do nějaké větší rozehrávky a ofenzivy se raději nepouštím, spíš jsem vzadu.
S kým se ti hraje nejlépe ve dvojici?
Asi s Adamem, se kterým teď nastupujeme. Předtím, tedy ještě v SK Roudnice, s Jardou Jarůškem, který je nyní zraněný.
Po skončení žákovské kategorie následoval tvůj přestup do FF VOŠ a SOŠ, nelituješ toho?
Určitě ne. Když se to spojilo, tak v podstatě nebylo kam jít. Je tady dobrá parta, není si na co stěžovat.
Přešel jsi i do školy na VOŠ a SOŠ?
Ano, jsem na oboru dopravní prostředky.
A jak to jde?
No, jakž takž.
Takže by to mohlo být o dost lepší?
Dá se říct.
Kdo tě víc „péruje“ kvůli učení?
Ohledně školy máma, ale kvůli fotbalu táta.
Který z mistrovských zápasů se ti podle tvého na podzim nejvíc povedl?
Myslím, že ten proti Jablonci, kdy jsem vyrovnával na 1:1. Sice jsme pak prohráli na penalty, ale na ten zápas vzpomínám.
Jak se stravuje stoper U19? Co má na talíři od maminky nejraději?
Na nic speciálního si nevzpomínám.
A co fotbalové vzory, máš?
Virgil van Dijk a Samuel Umtiti.
A z domácí ligy?
U nás mě napadá snad jen Adam Hložek.
Jméno oblíbeného klubu?
Sparta Praha.
Najdeme tě také na listině rozhodčích, proč jsi vlastně začal pískat?
Je to spojené s fotbalem, takže proč ne. O nějaké velké rozhodcovské kariéře ale neuvažuji. Pískám hlavně mládež, u dospělých jsem na lajně. Pro mě jako studenta je navíc i příjemné, že jsou za to nějaké finance.
Za co je pak utrácíš, večírky nebo něco podobného?
Ne, snažím se ušetřit.
Ale, jdi ty. To kupuješ dárky, kopačky nebo co?
Jo, třeba dárky. A kopačky jsem si platil s tátou napůl.
V čem vlastně hraješ?
Sedí mi kůže, takže klasika. Mám adidasky world cupy.
Máš nějaké oblíbené číslo dresu?
Nosím čtyřku. Ještě v SK Roudnice na mě nějak zbyla, byla volná. No a od té doby ji mám.
Na největší fanoušky se asi ani nemá cenu ptát, tátu vídáme s foťákem snad na každém utkání.
Je to tak, fotil už v přípravkách. Spolu s dědou mě od mala hodně podporovali.
Kam bys to chtěl ve fotbale dotáhnout?
Alespoň nějakou divizi bych si vyzkoušet chtěl