V podzimní části divizní sezony se Patrik Možný (r. 2001) v dresu FF VOŠ a SOŠ Roudnice U19 střelecky prosadil třikrát, když pomohl k výhře nad FK Louny, Českou Lípou a Ervěnicemi/Jirkovem. Račický rodák začínal s fotbalem ve Štětí. A proč právě tam? „Jsem sice z Račic, ale tam je pouze tým dospělých, takže jsem jezdil asi od čtyř let do Štětí.“
Kdo tě k fotbalu přivedl?
Táta chtěl, abych se hýbal, zkrátka dělal nějaký sport. Vybrali jsme tedy fotbal a od té doby ho hraju a hodně mě to baví.
Na jakém postu jsi začínal?
To si už ani přesně nepamatuju. V těch mládežnických kategoriích to bylo spíš o tom kopnout a běžet za míčem. Byli jsme v jednom chumlu.
Teď už je to ale přece jen o něčem jiném, kde se ti to líbí nejvíc?
Nejlepší to asi bylo v útoku, ale i teď, kdy nastupuji na křídle, to není asi tak špatné. Dopředu to zatáhnout umím.
A vzadu je to slabší?
Asi jo. Ve Štětí mě třeba zkoušeli na stoperu, ale tam mě to moc nebavilo.
Kde ještě máš slabiny?
Hlavičky. Ty mi zkrátka nejdou. Ne že bych nechtěl, ale zkrátka neumím míč dobře trefit. A bohužel je nás takových v mančaftu asi víc.
Do kdy jsi byl ve Štětí?
Zahrál jsem si tam ještě první rok v dorostu, ale pak už jsem přešel na FF VOŠ a SOŠ.
Nikde jinde jsi nehrál?
Na klubové úrovni ne, jen za nějaké výběry.
Jaký obor studuješ?
Dopravní prostředky.
Maturita tě čeká až za rok, dokráčíš k ní bez problémů?
To se uvidí, zatím to jde. Tedy až na dva předměty.
Předpokládám správně, že jedním z nich je mechanika?
Jasně.
Je nějaký zápas, který ti v podzimní části vyšel úplně nejvíc?
Takhle to nejde říct. Jednou vyjde víc akcí, jednou zase méně.
Co konkurence, ať už v týmu nebo v ostatních klubech?
Myslím, že ta divize už je docela jízda. V každém mančaftu je kvalita, i když je jasné, že třeba Liberec, který nás smáznul, je něco jiného než třeba Louny.
S kým se ti nejlépe na hřišti spolupracuje?
Musí to jít se všemi, ale dřív to byl Péša Pešek, se kterým jsme spolu nastupovali už ve Štětí. Sešli jsme se i na farmě, jenže je bohužel dlouhodobě zraněný. To je velká škoda.
Vyzkoušel jsi i dospělý fotbal?
Ano, párkrát tady za Roudnici.
A je to jiné, popř. v čem?
Je to docela velká změna, hlavně je to tvrdší.
Máš kromě fotbalu ještě další koníčky?
Na to teď není moc čas. Do školy za tmy, zpátky za tmy. Přijedu, občas se kouknu na učení a spíš jen odpočívám.
Komu fandíš?
Nemůžu říct, že bych byl nějak zvlášť do české ligy zažraný, ale když už mám říct nějaké jméno, tak asi Spartě. A ve světě? Třeba Dortmund, jenže ani v té cizině nemám vyloženě nějaký zvlášť oblíbený tým, kterému bych přál, aby vyhrál. Podívám se na zápasy Ligy mistrů, to ano, ale svého favorita úplně nemám.
A mezi jednotlivci?
Samozřejmě všechny ty top hráče obdivuji, ale podle mě nejde ani mít jednoho nejoblíbenějšího.
Posloucháš nějakou muziku?
Ani moc ne.
Tak jinak, co ti hraje ve sluchátkách?
Málokdy mám sluchátka.
A co třeba oblíbené jídlo?
Ani to nemám. Napadá mě třeba svíčková, rajská, ale dám si opravdu cokoliv.
Ve škole sice ještě budeš nějaký čas, ale co pak?
To je brzy, ale je fakt, že už o tom začínám přemýšlet. Asi bych ještě něco po střední škole chtěl zkusit.
Uvažuješ už o tom, za koho by sis chtěl zahrát až skončíš v dorostu?
To ještě nevím, třeba půjdu zase zpátky do Štětí.