Mezi dalšími se na trávníku konce mistrovské sezony 2019 – 2020 nedočkal ani osmnáctiletý gólman FF VOŠ a SOŠ Roudnice Vojtěch Hora. Ten ale ani v současné době nepolevuje v přípravě, s kamarádem poctivě trénuje. Odchovanec TJ Sokol Olovnice si před začátkem fotbalové kariéry vyzkoušel různé sporty. „Dělal jsem plavání, ping pong, atletiku a další, ale k srdci mi přirostl právě fotbal a jsem rád, že jsem si vybral tuhle cestu.“
Byl jsi vždycky gólman?
Ne, začínal jsem jako útočník. Po půl roce jsem si řekl, že by mě to bavilo víc v bráně. Minulou sezonu jsem měl hostování v dorostu SK Slaný (kvůli starší konkurenci dvou brankářů), kde jsem si toho ale moc neodchytal, spíše jsem hrál jako stoper, protože byl nedostatek hráčů a viděli, že jsem hodně platný i v poli. Díky mé výšce (191 cm, pozn. aut.) jsem málokdy prohrál hlavu. Minulé léto jsem dokonce vyhrál cenu pro nejlepšího hráče turnaje, kde jsem nastupoval ve středu zálohy. A pamatuji si, že i můj první rok na Farmě nás bylo docela málo, ještě k tomu tři brankáři. V tu dobu jsme nastupovali i dva gólmani v poli. Vůbec to nebylo znát na naší hře, spíše naopak. Trenéři nás hodně chválili.
Věnuješ se kromě fotbalu ještě něčemu jinému?
Mezi mé koníčky patří lyžování, atletika, plavání, ale díky fotbalové vytíženosti musí jít tyto koníčky stranou. Ovšem nestěžuju si. Když už si ten čas najdu, tak si to aspoň pořádně užiju.
Máš nějaký oblíbený klub?
Ano, je to Real Madrid.
A hráče?
Iker Casillas – bývalý brankář právě zmiňovaného týmu. Sleduji ho stále, i když už patří spíše k fotbalovým legendám.
Co tě potěší na talíři, popř. ve sklenici?
Jsem velký jedlík. Sním všechno, co mi přijde pod nos. Nejoblíbenější jsou ale ryby a mořské plody, rád zkouším nová jídla. Oblíbené pití nemám, snažím se nepít hodně sladké pití, třeba Fantu a tak, takže preferuji obyčejnou vodu, nebo ochucené minerálky.
Jaké muzice dáváš přednost?
Poslouchám jakoukoliv hudbu, ale v mém mobilu najdete spíše zahraniční rap.
Kde a co vlastně studuješ?
Studuji v Roudnici nad Labem na stejné škole jako spousta mých spoluhráčů, tedy na VOŠ a SOŠ – ekonomické lyceum. Nejsem žádný velký student, ale snažím se, i když první pololetí se mi třeba teď moc nepovedlo.
Pojďme k fotbalu. Připravovat se v současné době není asi příliš zábavné, jak to zvládáš?
Trenér nám posílá běhy a také mám za domem fotbalové hřiště. Se svým kamarádem, který hraje stejnou soutěž v jiné skupině, se připravujeme společně a děláme si vlastní tréninky. Takže přípravu i jako brankář stále mám.
Jednou na FF VOŠ a SOŠ skončíš, na co budeš asi nejvíc vzpomínat?
Na partu, trenéry, bude mi chybět i profesionální zázemí. Ovšem nejvíc budu vzpomínat na momenty z našich výher a pozápasové radosti.
Kde bude pokračovat tvoje fotbalové kariéra?
Nejspíš se vrátím do SK Slaný a pokusím se probojovat do A týmu. No a časem se dostat ještě do lepší soutěže.
Takže to je i cíl?
Můj cíl je živit se fotbalem. Pokud to nevyjde na pozici hráče, tak bych chtěl působit aspoň jako trenér. Už jsem se bavil i s jedním koučem, který by chtěl, abych trénoval jejich mládež. Prý by se mnou jezdil i na trenérské kurzy. Ve škole mě čeká ještě jeden školní rok, ale opravdu těžko říct, co budu dělat potom. Mám pár možností, jednou z nich je jít na nově otevřenou vysokou školu na Kladně se zaměřením na sport, nebo letět do Ameriky za svým strýcem.